Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. (1M 49:10) Ježíš naplnil proroctví o žezle

 

perek_jd.jpg

 

První kniha Mojžíšova verš 49:10 - Juda nebude zbaven žezla ani zákonodárce, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde Šilo;  a jemu bude patřit shromáždění lidu.
 
Podle křesťanů v tomto verši patriarcha Jákob prorokuje příchod Ježíše, kterého Jákob pojmenoval Šilo.
Křesťané tvrdí, že skrze Ježíše toto bylo proroctví naplněno, že Juda nebyl zbaven žezla do příchodu Ježíše, a teprve Ježíš zbavil Judu královského majestátu.
 
Vyvrácení: křesťané mylně předpokládají, že Ježíš patřil ke kmeni Juda, a že byl králem Židů.
Pokud by bylo toto tvrzení křesťanů pravdivé, jak se mohou smířit s faktem, že Juda nesmí být zbaven žezla do příchodu tak zvaného Šilo?
 
Je známo, že Juda přestal vládnout po zničení prvního Chrámu, kdy Nabukadnesar odvedl Sidkijáše, judského krále, do zajetí.
 
Tato událost se stala 430 let před narozením Ježíše.
 
V době druhého Chrámu ale Izraeli potomci Judy nevládli.
 
Herodes a jeho potomci, kteří zabrali trůn a kteří vládli až do zničení druhého Chrámu, měli málo potomků a nepatřili ke kmeni Juda.
 
Jak mohou křesťané tvrdit, že Juda nebyl do příchodu Ježíše zbaven žezla a královského majestátu?
 
Při důkladné analýze slov Juda (což znamená pokolení Juda) nebude zbaven žezla, vidíme, že praotec Jákob, svým požehnáním ustanovil Judu, aby vládl nad svými bratry.
 
 
Proto má kmen Juda výsadní postavení, jak je psáno ve Čtvrté knize Mojžíšově ve verši 10:14 -  
 
Jako první táhl po oddílech prapor tábora Judovců. Nad jejich vojem byl velitelem Nachšón, syn Amínadabův.
 
A také ve verši 7:12 -
 
Prvního dne tedy přinesl svůj dar Nachšón, syn Amínadabův, z pokolení Judova.
 
Jákob říká v První knize Mojžíšově ve verši 49:8 -
Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět - z tohoto důvodu je srovnáván se lvem, králem zvířat.
Jak nás informuje kniha Soudců ve verších 1:1 a 2 -
 
Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Věčného: Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první? Věčnýdin odpověděl: První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.
 
Zdá se, že poté, co vůdce opustil kmeny bez určení nástupce, se kmeny tázaly Boha, který z kmenů má převzít vládu a prvenství, Všemohoucí udělil tuto výsadu kmeni Juda, který:  
 
Převahu mezi svými bratry měl Juda; z něho měl vzejít vévoda. (První kniha Kronik verš 5:2)
 
Věčný, Bůh Izraele, si vyvolil z celého domu mého otce mne, abych byl navěky králem nad Izraelem. Z Judy si totiž vyvolil vévodu a z domu Judova dům mého otce a mezi syny mého otce našel zalíbení ve mně. Tak mě ustanovil králem nad celým Izraelem. (První kniha Kronik verš 28:4)
 
Od Davida se královský majestát dědil až k Sidkijášovi, judskému králi, který byl z Davidova rodu.
Tento král byl posledním vládcem z kmene Juda.
 
V období dvou zajetí mělo pouze několik málo hodnostářů - knížat vyhnanství (Exilarchů) pravomoc מְחוֹקְקִים mechokekím  (vydavatelů zákona) danou praotcem Jákobem (vládcům z kmene Juda).
 
V době druhého Chrámu, a také v době kdy vládli kněží či jejich podřízení, byla nalezena knížata, potomci krále Davida a Zerubabela, jak je uvedeno v práci Seder Ngolam Zuta.
 
Je pravda, že byl původně král Saul zvolen vládcem, aniž by pocházel z kmene Juda, pocházel z kmene Benjamin, ale v této době nebylo ustanovení krále vůlí Nejvyššího.
 
To bylo důvodem, proč nebyl král vybrán z kmene, jehož dynastii byla slíbena trvalá vláda, a proč byl ustanoven král, který usedl na trůn pouze na krátkou dobu.
O této skutečnosti se zmiňuje kniha Ozeáš verš 13:11 -
 
Dávám ti krále rozhněván a beru ti jej v prchlivosti.
 
Král i jeho děti byli zabiti, a zbaveni vlády.
Veškeré toto neštěstí se stalo proto, že Izraelité toužili po králi v době Samuela, proroka Věčného, jenž jim byl soudcem a vůdcem, jak potvrzuje První kniha Samuelova verš 8:7 -
 
A Věčný Samuelovi odpověděl: Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.
 
Dokonce ani v době Samuelově, nebyl kmen Juda zcela zbaven svého výsadního postavení, David byl mužem, který vedl Izrael do boje.
 
Proto je potřeba vykládat slova Juda nebude zbaven žezla doslovně, tedy že královské žezlo nesmí být odebráno kmeni Juda, pokud existuje království.
 
A slova ani zákonodárce, jenž u nohou mu leží, odkazují na mudrce a písaře, pocházející z pokolení Juda, vůdcové v době vyhnanství byli potomky krále Davida a většina vyhnanců byla z kmene Juda, mnozí z nich byli z rodu Davidova.
 
Ti vynikali jako učenci a teologové, tedy mudrcové a písaři, proto byli označováni jako zákonodárci, stejně jako Mojžíš, největší z proroků, jsou označováni hebrejským slovem mechókék  מְחֹקק  jak je psáno v Páté knize Mojžíšově ve verši 33:21 -
 
Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský (mechókék) podíl.
 
 
Z verše se dozvídáme, že vykonal Věčného spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.
 
Také v knize Soudců ve verši 5:14 se dozvídáme - z Makíra sestoupili zákonodárci, ze Zabulóna ti, kdo nosí pera písařů - verš opět odkazuje na mudrce a učence, kteří vládli svému lidu.
 
Slovo nohy (u nohou) je synonymem pro sémě.
 
Slovo Šílo  שִׁילֹה označuje nejmladší dítě, nebo také poslední dítě, a je odvozeno z kořene úvešilejátáh  וּבְשִׁלְיָתָהּ a k její mláděti jak je psáno v Páté knize Mojžíšově ve verši 28:57 - i na své plodové lůžko (úvešilejátáh), které z ní vychází, i na své děti, které porodí - což je v chaldejské verzi nahrazeno a k její nejmladšímu z jejích dětí.
 
Výraz Šílo vyjadřuje naše očekávání krále mesiáše, jež se objeví v posledních dnech a bude jedním ze símě Judova.
 
Slova dokud nepřijde Šílo, neznamenají, že ve chvíli kdy přijde, bude Juda zbaven žezla, ale naopak nebude zbaven vlády ani po jeho příchodu. 
Hebrejské slovo עַד  ad (dokud) je použito ve stejném smyslu jako v První knize Mojžíšově ve verši 28:15 -
 
Neopustím tě, dokud neučiním, co jsem ti slíbil.
 
A v Páté knize Mojžíšově ve verši 7:24 -
 
Nikdo se proti tobě nepostaví, dokud je nevyhladíš.
 
Slovo jikkehat  יִקְּהַת v První knize Mojžíšově ve verši 49:10 -  a jemu bude patřit (a jeho autoritu bude uznávat) shromáždění lidu - znamená uznávat autoritu, pravomoc, znovu se objevuje v knize Přísloví ve verši 30:17 -  
 
Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky.
 
V Jákobově proroctví je zmíněna nejvyšší moc a pravomoc mesiáše, předpovídá jí i Danielovo proroctví v knize Daniel ve verši 7:27 -  
 
Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat.