Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


38. Malachiáš (1:11) předpověděl přijetí křesťanství

perek_lch.jpg

Malachiáš 1:11 - Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Věčný zástupů. Křesťané tvrdí, že se toto proroctví zmiňuje o jejich víře, která se rozšířila do celého světa.

Vyvrácení:
 
Ve slovech proroka Malachiáše nemůžeme najít žádnou narážku na křesťanskou víru, která v prorokově době neexistovala.
Je obecně známo, že Chagaj (Ageus), Zachariáš a Malachiáš, byli současníci, a že žili přibližně 300 let před Ježíšem.
V době posledního proroka byli jinověrci uctívači nebeských souhvězdí a model představujících tato souhvězdí.
Hlavním smyslem tohoto Malachiášova proroctví nebylo odstranění ohavností modloslužby, prorok chtěl pokárat hříšníky z Lidu Izraele, kteří předkládali ohavné oběti a znesvěcovali tak Jméno Všemohoucího.   
Proto říká ve verši 1:12 -
 
Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně.
 
Následně prorok ve verši 1:13 vytýká lidu -
 
Přinášíte, co bylo vzato násilím, kulhavé i nemocné přinášíte jako obětní dar.
 
Každý kdo čte pozorně proroctví, zjistí, že kárá Izraelity za jejich nevhodné oběti Bohu, ne jinověrce za jejich oběti modlám.
Toto pokárání se shoduje s veršem 5:7 v knize Ezechiel -
 
Ba ani nejednáte podle zvyklostí pronárodů, jež jsou okolo vás.
 
Izraelité nepraktikovali jen to, co bylo u pohanských kultů pozitivní, ale slepě následovali pouze hanebné pohanské praktiky, proto Ezechiel kárá svůj lid tím, že říká (11:12) -
 
I poznáte, že já jsem Věčný, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jehož řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás.
 
Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar.
 
Zde se srovnávají hanebné oběti Izraelitů a pohanské oběti modlám.
 
Když byli později dotázáni, komu projevovali úctu, mohli odpovědět, že božské moci, která řídí osudy lidstva, to znamená, že byli i přes všechny své chyby naplněni bázní a oddaností.
Ale i když tito jinověrci neměli správné představy o Nejvyšším, jejich jednání neodporovalo zjevené Boží vůli; a proto prorok prohlásil jménem Boha -
 
Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody.
 
Protože ale nejsou přijatelná náboženství, která považují stvoření a výtvory za rovné Bohu, mohou jinověrci najít milosrdenství pouze ve vznešené víře ve Všemohoucího a Všudypřítomného Boha; neboť jen taková víra poskytuje uspokojení zdravého rozumu a zbožnému srdci.
Proto Malachiáš ve verši 3:4 říká -
 
Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Věčným vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.
 
To znamená, že přízeň v očích Všemohoucího bude možné nelézt pouze tehdy, když budou odstraněny náboženské překážky.
Přízeň Boží je tedy závislá na čistotě věřícího, proto Malachiáš ve verši 3:3 říká -
 
Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Věčnému a spravedlivě přinášet obětní dary.
 
Je přirozené, že jsou synové Leviho a kněží v tomto proroctví zdůrazněni, neboť duchovní vůdcové lidu byli označováni jako ti, kteří zlehčují Mé Jméno (1:7).
Ti, kdo vedli lid cestou hříchu, musí být potrestáni jako první.
 
Úvodní verš této kapitoly má svou obdobu ve verších 3 a 4 v Žalmu 113 -
 
Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno VěčnéhoVěčný je vyvýšen nad všemi národy.
 
Nelze tvrdit, že David začlenil všechny pohanské národy, které žili v jeho době, do systému uctívání Boha Izraele; ani to, že uvažoval o tom, že by všichni pohané měli věřit ve stejného Boha jako on.
Král David odsuzoval pohanské kulty ve verších 4 až 9 v Žalmu 115 -
 
Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. Izraeli, doufej ve Věčného, je tvou pomocí a štítem.
 
Podobně se vyjadřuje ve verších 15 až 18 v Žalmu.
 
Je zřejmé, že i pohané chtěli, přes všechny své chyby a omyly, uctívat Prvotní Příčinu vší existence; přesto žalmista, stejně jako prorok považují víru Izraele za pevnost, díky které získává mysl člověka skutečnou pomoc, ochranu a věhlas; proto neexistuje jediný důvod, proč opustit cestu, kterou nám ukazuje naše víra, a přijmout víru, která je v přímém rozporu s naším prastarým Zákonem.