Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. Tóra byla platná pouze dočasně, a byla zrušena novým Ježíšovým zákonem

 perek_jt.jpg

 
Mnoho křesťanů nám oponuje názorem, že Zákon Mojžíšův není platný navěky, ale pouze na omezenou dobu, a že byl Ježíšem zcela anulován, a že Ježíš svým učedníkům a následovníkům odkázal nový zákon, který je zprošťuje plnění starých zákonů a přikázání obsažených v Zákoně Mojžíšově.
Tvrdí, že starý zákon drží Izrael v moci smrti, zatímco ten nový je zákonem milosrdenství a je snadné jej plnit.
Dále křesťané tvrdí, že daná přikázání jsou moc přísná, a že je nelze správně plnit.
A že základní zákony, jako například obřízka a dodržování Šabatu, byly platné pouze dočasně, a že platily pouze do příchodu Ježíše Nazaretského, který nahradil obřízku křtem a sedmý den prvním dnem týdne.
 
 
Vyvrácení:
 
Tato tvrzení křesťanů jsou zcela mylná.
Dokonce i jejich křesťanský Zákon tato tvrzení vyvrací například ve verších 5:17 až 19 v křesťanské knize Matouš, podle které říká Ježíš svým učedníkům -
 
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.
 
Sami křesťané musí uznat, že Ježíš a jeho Apoštolové byli obřezáni, neboť jak lze snadno zjistit Pavel obřezal svého žáka Timotea, jak je psáno v křesťanské knize Skutky Apoštolů ve verši 16:1 až 3 -
 
Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan. Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví, a Pavel ho chtěl vzít s sebou. Z ohledu na tamější židy jej dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan.
 
To potvrzuje, že dokonce ani pro křesťany nebyl Zákon v době dlouho po ukřižování Ježíše zrušen.
 
Také sedmý den byl držen jako svatý zakladateli křesťanského náboženství a jejich následovníky.
Šabat byl dodržován křesťany téměř do roku 500 občanské éry, tedy do doby kdy papežové zavedli svěcení prvního dne týdne, namísto sedmého dne týdne - Šabatu, viz záznam v knize Cemach David (Ratolest Davidova, 1592 Praha).
 
Sedmý den není zaveden pouze jako obřadní zákon, přikazující nám ukončení veškeré práce, ale je dodržován jako obecně platné svaté slovo pronesené Všemohoucím, jak se dočteme v Druhé knize Mojžíšově ve verši 20:8 -
 
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
 
A také verš 16:29 -
 
Hleďte, vždyť Věčný vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.
 
Dvojnásobný příděl many poskytnutý šestého dne týdne potvrzuje svatost sedmého dne - Šabatu.
 
Proto nemůže být Boží Výnos o Šabatu zrušen.
Navíc je příkaz dodržovat Šabat součástí Desatera, které považují za závazné i všichni vyznavači křesťanství.
Zdá se ale, že křesťané, z vlastní vůle a na vlastní zodpovědnost, horlivě usilovali o zrušení Zákona Mojžíšova, a to i navzdory tomu, že k tomu nebyli pověřeni ani Ježíšem ani apoštoly.
Pokud by Ježíš skutečně chtěl zprostit své následovníky povinnosti dodržovat přikázání obsažená v našem Písmu Svatém, proč tedy kladl důraz na dodržování některých z nich, například na úctu k rodičům, na lásku k bližním a na dobročinnost?
Proč tedy varoval před vraždou, cizoložstvím, krádeží a křivým svědectvím?
Jak to potvrzuje 19 kapitola křesťanské knihy Matouš.
Na jakém základě tedy apoštolové zakazovali modloslužbu, krvesmilstvo, požívání krve a nerituální porážku (zardoušením)?
Jak to potvrzuje verš 15:20 z křesťanské knihy Skutky Apoštolů -
 
Ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.
 
Stejně tak je nepochopitelné tvrzení křesťanů, že platnost Zákona Mojžíšova musí být ukončena, protože Zákon Izraele odsuzuje k smrti, zatímco zákon Ježíšův, kterému říkají zákon milosrdenství, ne.
Neodsoudil snad Pavel k smrti toho, kdo žije s ženou svého otce?
Jak to potvrzuje 5 kapitola křesťanské První knihy Korintským.
Dokonce i v dnešní době odsuzují křesťané k smrti vrahy, cizoložníky a zloděje, zatímco Zákon Mojžíšův běžné krádeže smrtí netrestá.
Druhá kniha Mojžíšova verš 21:16 nám říká -
 
Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít.
 
Stejně tak není pravda, že je jednodušší praktikovat zákon Ježíšův než praktikovat Zákon Mojžíšův.
V křesťanské knize Matouš v kapitole 19:21 najdeme -
 
Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým.
 
Stejně jako ve verši 18:22 v křesťanské knize Lukáš -
 
Prodej všechno, co máš, rozděl chudým.
 
To ukazuje, že zákon Ježíšův vyžaduje, aby se člověk zbavil svého majetku a výtěžek z prodeje aby věnoval na dobročinné úkoly.
Naopak Zákon Mojžíšův nařizuje dát na dobročinné účely desetinu z úrody, zbytek je k dispozici majiteli.
To dokazuje, že právní systém Mojžíšův není v žádném případě zatěžující, ale naopak slouží ku prospěchu těla i duše.
 
A opět, pokud byli křesťané zproštěni povinnosti dodržovat Zákon Mojžíšův, proč dodržují některé zákony týkající se krvesmilstva, a zakazují pohlavní styk s matkou, otcovou manželkou, sestrou, bratrovou ženou, dcerou a synovou dcerou?
Nehledě na Boží předpisy, předané nám skrze Mojžíše, povolují křesťané příležitostně nezákonné vztahy a zakazují ty legální.
 
Jak se zdá, křesťané zde opustili pevné základy, o které my opíráme své naděje, a jednají na základě svého uvážení.
Křesťanský Zákon nenabízí v tomto případě jasné zákony, a pokud již nejsou zákony týkající se příbuzenských sňatků platné, proč Ježíš nepředstavil nějaká nová pravidla, která by nahradila Zákon Mojžíšův?
V současné době se křesťané řídí částečně Zákonem Mojžíšovým a částečně lidskými předpisy, které pochází různých období.
Tyto změny a úpravy spojují s různými zvyklostmi, a činí tyto uměle zavedené zásady podřízené dočasným zájmům a svévolným novotám.
My Izraelité jsme přesvědčeni, že Boží Zjevení vychází z Nekonečné Moudrosti, a je tedy úplné a dokonalé, a proto nelze připustit žádné změny, odchylky, dodatky či redukce.
Písmo Svaté nás před těmito úpravami varuje.
V Páté knize Mojžíšově ve verši 4:2 -
 
K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Věčného, svého Boha, které vám udílím.
 
A také ve verši 4:8 -
 
A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento Zákon, který vám dnes předkládám?
 
A dále ve verši 30:10 -
 
Budeš-li poslouchat Věčného, svého Boha, a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto Zákona.
 
A také ve verši 33:4 čteme -
 
Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění.
 
K tomu přidám slova veršů 8 až 10 Žalmu 19 -
 
Věčného zákon je dokonalý, udržuje při životě. Věčného svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Věčného ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Věčného přikázání je ryzí, dává očím světlo. Věčného bázeň je čistá, obstojí navždy. Věčného řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé.
 
A ve verši 44 Žalmu 119 -
 
Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
 
Je potřeba zmínit i závěr proroctví Malachiáš verš 3:22 -
 
Pamatujte na Zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva.
 
Tyto verše poskytují dostatečný důkaz, že Boží Zákon ve své vznešené dokonalosti a jednoduchosti nemá být rozšiřován ani krácen, nebo dokonce rušen a nahrazován jiným zákonem.
Neměnnost Zákona je zmíněna v Páté knize Mojžíšově ve verši 28:1 -
 
Jestliže budeš opravdově poslouchat Věčného, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Věčný, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země.
 
A v následujícím verši 28:15 se říká -
 
Jestliže však nebudeš Věčného, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení.
 
To zjevně dokazuje, že laskavé sliby a ujištění budou naplněna pouze v případě, že budeme dodržovat příkazy popsané v knihách Mojžíšových.
Výraz dnes ukazuje na nemožnost pozdějších úprav, a na neměnnost zjevené Vůle Všemohoucího.
Verš 33:4 v Páté knize Mojžíšově nás učí -
 
Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění.
 
Tedy, že na rozdíl od tvrzení křesťanů, nebyla stanovena doba, která by omezovala trvání Zákona Mojžíšova.
Zákon Mojžíšův je a na věky bude věčným dědictvím shromáždění Jákobova.
A jak se dozvídáme z verše 31:21 v Páté knize Mojžíšově -
 
Jež neupadne v zapomenutí v ústech jeho potomstva, vypovídat proti němu jako svědek.
 
Výraz shromáždění Jákobovo (namísto Dům Jákobův nebo Símě Jákobovo), ukazuje, že Zákon není jen dědictvím potomků Jákoba, ale všech kdo se k nim připojí, neboť jak se dozvíme z verše 56:6 knihy Izajáš -
 
Těm z cizinců, kteří se připojili k Věčnému, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy.
 
A ve verši 14:1 -
 
Věčný se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu.
 
Výraz obsažený ve verších 7 a 8 Žalmu 111 - Všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy - je dalším důkazem věčnosti Zákona obsaženého v Pěti knihách Mojžíšových, slova לָעַד (navěky) a לְעוֹלָם (navždy) vyjadřují nepřetržitý a nekonečný běh času.

Ve verši 6 Žalmu 148 je nezpochybnitelně potvrzen význam těchto dvou slov -

On tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.

Výraz on tomu dal povstat navěky a navždy poukazuje na nekonečné časové období.

Podobně najdeme v Druhé knize Mojžíšově ve verši 15:18 -

יְהוָה יִמְלֹךְ לְעֹלָם וָעֶד Věčný kraluje navěky a navždy.

Ze slov posledního z proroků Malachiáše z verše 3:22 - Pamatujte na Zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva - zjistíme, že nebylo dán jiný zákon než ten, který byl dán Mojžíšovi na hoře Sinai.

Setkal jsem se také s křesťanskými náboženskými autoritami, které tvrdí, že Zákon Mojžíšův je věčný a dokonalý, a že žádný další zákon nebyl vydán, a že se mýlí ti, kdo tvrdí, že Mojžíš obdržel první Zákon a Ježíš zákon druhý, a že Ježíš nedostal žádný nový zákon, ale pouze potvrdil přikázání daná Mojžíšovi.

A ve všech bodech víry souhlasí s námi.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA