Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. Třicet stříbrných

Matouš ve verších 27:9 a 10 píše -
 
Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Věčný.
 
Zde se opět jedná o chybné užití biblické pasáže.
Matouš se chybně odkazuje na verše 11:12 a 13 z knihy Zachariáš -
 
Řekl jsem tedy: Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být. Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra. Nato mi Věčný řekl: Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili. I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Domě Věčného tavičovi.
 
Nezaujatý čtenář z kontextu výše uvedených veršů pochopí, že prorok popisuje něco zcela jiného než Matouš.
Zachariáš popisuje osud synů Judy v době vyhnanství, kteří se stali pro svá přestoupení přikázání Všemohoucího kořistí nepřátel, proto označuje Židy z doby Druhého Chrámu jakou stádo určené pro porážku.
Prorok Zachariáš se ve verši 11:7 zmiňuje o dvou holích, jednu označuje jako Vlídnost a druhou jako Pouto, tyto výrazy je potřeba chápat obrazně.
Hole představují vůdce Izraele, neboť pastýř ovládá své stádo pomocí hole.
Prorok touto cestou sděluje, že Izrael bude posuzován podle povahy svých skutků.
Hůl se jménem Vlídnost byla užívána v počátečním období, v době kdy stáli v čele vůdcové jako Nehemjáš  a Zerubábel; zatímco pozdější vůdcové, kteří vedli Izrael nesprávným směrem jsou označováni jako hůl se jménem Pouto.
Souběžná smrt třech spravedlivých vůdců, o které se prorok zmiňuje, se vztahuje k Ageovi, Zachariášovi a Malachiášovi, po jejichž smrti postihly židovský lid těžké pohromy.
Pastýř v proroctví žádá svou mzdu, což znamená, že požaduje zbožné dodržování Božích zákonů, to má být náhradou za zvláštní přízeň Všemohoucího.
Třicet stříbrných představuje spravedlivé té doby, kteří byli hozeni tavičovi (tedy byli předáni milosrdenství jejich Tvůrce).
Hůl se jménem Pouto byla zlomena, neboť jak se dozvídáme z naší historie, špatná vláda panující v Jeruzalémě byla důvodem pádu Izraele.
A opravdu, zdá se, že následující krutovlády byly formou trestu za přečiny předchůdců.
Ať již je spojení s konkrétními historickými postavami správné či ne, je zcela zřejmé, že se prorok vyjadřuje k osudu Židů a jejich vlády.
Žádný myslící člověk, nemůže tvrdit, že se proroctví vztahuje k Ježíšovi, o jehož osud se jeho židovští současníci tak málo zajímali.