Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. Ježíš, Boží Spasitel, žijící mezi lidmi byl prorokován (Jer 14:8)

perek_kh.jpg

Jeremiáš 14:8 - Naděje Izraele, spasiteli v čase soužení, proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?
Jednou se mě zeptal jakýsi křesťan, co znamená výraz - Naděje Izraele, spasiteli v čase soužení.
Odpověděl jsem, že se prorok zmiňuje o Všemohoucím, stejně jako ve verši 17:13 - Naděje Izraele, Věčný, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě.
Stejně tak je Bůh Spasitelem Izraele v čase soužení, a není jiného Spasitele kromě něj.
To potvrzuje také verš 13:4 v knize Ozeáš - Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného Spasitele není.
Tazatel poté prohlásil - měli byste mít na paměti, že prorok mluvící o svém Spasiteli řekl - proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc? - nedokazují tato slova proroka, že spásná boží bytost bude pobývat na zemi jako cizinec, tak jako náš spasitel Ježíš? Proč tedy odmítáte i přes svědectví proroka víru v něj?
Já jsem mu odpověděl - vy křesťané jste zvyklí opírat svá tvrzení o naší víru, a důkazy vaší víry opírat o biblické verše vytržené z kontextu, bez ohledu na smysl textu a bez ohledu na předcházející a následující verše, nesrovnáváte verše nezaujatě s obdobnými verši jiných proroků. Vaším záměrem není vystavit vaše tvrzení konfrontaci s absolutní pravdou, ale pouze jej pomocí veršů vytržených z kontextu potvrdit.
 
Skutečný smysl výše uvedeného verše z knihy Jeremiáš odhalíme po pročtení předcházejících a následujících veršů.
Jeremiáš prorokoval sucho a neúrodu ve Svaté zemi (viz úvodní verš kapitoly 14), viděl, že nedostatek a nouze překročí všechny hranice, a zděšení Jeruzaléma bude znít až k nebi, když zjistil, že pohroma bude tak ohromná, že bude sužovat i zvěř, jeho vyjádření je zaznamenáno ve verši 14:7 - Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej, Věčný, pro své jméno.
Tím vyjadřuje, že potíže našeho lidu nejsou způsobeny náhodnou událostí, ale jsou důsledkem našich přestupků, tato pohroma zasáhne pouze Zemi Izraelskou, proto prorok prosí Všemohoucího, aby pohromu zmírnil pro Své Svaté Jméno, neboť deklaroval Svou jednotu s naším národem, proto užívá oslovení Bůh Izraele, a náš národ označuje jako Jeho lid a stádo Jeho pastviny.
 
Když nás Bůh potrestal, jednal v souladu se spravedlností, neboť naše prohřešky byly četné, a protože jsme se velmi často uchýlili k modlářství a páchání násilí, a naslouchali jsme falešným prorokům.
 
Jeremiáš proto vyznal naše hříchy formou prosebné otázky -
 
Naděje Izraele, spasiteli v čase soužení, proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?
 
Prorok tak předpokládá, že i když Izraelité sešli z Božích cest, mohou stále doufat, že je Bůh zachrání z jejich utrpení, tak jak to učinil v každé generaci, a že se nad nimi také smiluje, a nebude je trápit hladomorem.
 
Prorok pokračuje -
 
Proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?
 
Tím musíme rozumět -
 
To jsi Ty, ó Pane, kdo chceš skrýt Svou tvář před námi a nemáš s námi žádné slitování, bude to vypadat, jako bys nebyl Pánem Země, jako bys byl cizincem v cizí zemi, bezmocný způsobit úlevu od trápení.
 
Podobně se vyjádřil Mojžíš ve verších 14:15-16 ve své Čtvrté knize -
 
Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: Protože Věčný nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.
 
Proto se také žalmista modlí ve verši 24 Žalmu 44 - Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! - což jinými slovy znamená - Nedovol aby se zdálo, že nevnímáš naše utrpení a naše trápení.
 
Ve skutečnosti všichni proroci popisovali Všemohoucího pomocí antropomorfních výrazů, tím se jejich myšlenky staly srozumitelnějšími pro posluchače.
 
Jeremiáš přirovnává Všemohoucího k cizinci ze třech důvodů.
 
1. Host v cizí zemi, který prochází cizím městem, není schopen zachránit utlačované z rukou tyranů, ani chudé a potřebné z rukou těch kdo je ponižují a odmítají.
 
Toto řekli obyvatelé Sodomy o Lotovi -
 
Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! (1M 19:9)
 
2. I člověk, který se v daném místě narodil či zde dlouhodobě pobývá, nemusí být schopen poskytnout pomoc v těžkých dobách, když nemá dostatek vlivu a rozumu.
 
V obavách o svou vlastní bezpečnost není schopen pomoci ostatním z jejich problémů.
 
3. A dokonce i člověk silný, moudrý a mocný se může utkat pouze s těmi, kdo jsou méně udatní a méně silní, když se ale setká s přesilou, bude poražen nebo donucen podřídit se.
 
Proto prorok Jeremiáš říká -
 
Proč chceš být jak bohatýr, který není s to spasit?
 
Zároveň ale učí, že tento stav není slučitelný s Boží povahou Všemohoucího, a dokazuje, že Všemohoucí je skutečný Bůh nebe a země, prorok Jeremiáš ve verši 14:9 dodává, že Bůh přebývá mezi námi - Ty jsi ale Věčný, uprostřed nás - tím vyvrací, že by Bůh Izraele byl cizincem a dokazuje, že Bůh je všude, kde pobýváme, a že jsme to my, kdo jsme cizinci, ne On; a že máme nejlepší vyhlídky být spaseni.
 
Prohlášení - Ty jsi ale Věčný, uprostřed nás. - je protikladem otázky - Proč chceš být jak bohatýr, který není s to spasit?
 
Prorok naznačuje, že Všemohoucí není zmatený z nečekanosti událostí, spíše se projevuje jako jedinečný a všemocný spasitel.
 
Podobně vidíme ve slovech - Ty jsi ale Věčný, uprostřed nás - odmítnutí myšlenky, že je Bůh - jak bohatýr, který není s to spasit - když odolal přesile, proto prorok uznává - A tvé jméno je vzýváno mezi námi, neboť jsi dlouho uctíván námi jako Bůh Izraele. Ty jsi nás vyvedl ze země egyptské pevnou rukou a vztaženou paží.
 
Samotná slova Desatera spojují Božskou Jednotu s vysvobozením z Egypta, jak je psáno ve verši 20:2 v Druhé knize Mojžíšově -
 
Já jsem Věčný, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
 
Je obecně známo, že Písmo Svaté poukazuje na mnoha místech na blahosklonnost a shovívavost Boha, který spojil Své Jméno s Izraelem, tím, že Izrael zachránil před mnoha problémy.
 
Jak nás například informuje verš 22:33 v knize Mojžíšově -
 
Vyvedl jsem vás z egyptské země, abych vám byl Bohem, já Věčný.
 
Poté co byl král Chizkijáš zachráněn z rukou asyrského krále Sancheríba, byl Všemohoucí opět vnímán jako Všemohoucí Bůh Izraele.
 
Jak se dočteme v Druhé knize Královské ve verši 19:20 -
 
Toto praví Věčný, Bůh Izraele: Slyšel jsem, když ses ke mně modlil kvůli Sancheríbovi, králi asyrskému.
 
Modlitba byla přijata, neboť byla vyjádřena s bezvýhradnou oddaností Všemocnému, jenž vládne nad osudy všech Svých bytostí.
 
Další pohledy na víru Izraele v Boží spasení můžeme najít ve verši 3:24 v Páté knize Mojžíšově, kde se dočteme -
 
Však také který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty!
 
Prorok Izajáš ve verši 45:15 říká -
 
Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.
 
A prorok Jeremiáš ve verši 3:23 říká -
 
Věru, jen ve Věčném, našem Bohu, je spása Izraele.
 
Tak chápeme verš proroka Jeremiáše umístěný v záhlaví této kapitoly, a který je vykládán (křesťany) zcela nesprávně.