Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. Židovské svátky, novoluní a Šabaty byly zrušeny Ježíšem (Oz 2:11)

perek_l.jpg

Ozeáš 2:13 - Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. Na základě tohoto verše křesťané tvrdí, že příchod Ježíše Nazaretského zrušil platnost zákonů týkajících se dodržování dne odpočinku, novoluní a svátků, a že Všemohoucí již nemá potěšení z jejich dodržování v dnešní době; jak se píše ve verši 1:14 v knize Izajáš - Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
 
Vyvrácení:
 
Prorok zde pouze oznamuje, že během těžkých útrap vyhnanství, ustane dřívější potěšení ze svátečních období, a namísto toho nastane soužení.
To je zřejmé z ostatních veršů, a potvrzují to pozdější události.
 
Po zničení Chrámu, poté co bylo Izraelitům bráněno praktikovat jejich víru, zapomněli na dodržování šabatových povinností a na radost ze svátků.
 
Jak je psáno ve verši 2:6 v knize Pláč Jeremiášův -
 
Věčný přivedl na Sijónu v zapomnění slavnost i den odpočinku.
 
To se stalo, jak je psáno ve verši 2:5, aby - rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.
 
Kdyby bylo záměrem proroků Izajáše a Ozeáše předpovědět zrušení Šabatu a svátků, proč by oni i pozdější proroci tak důrazně naléhali na přísné dodržování těchto slavnostních dnů?
 
Například v kapitole 41 v knize Izajáš.
 
Z výrazu - Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti - ani nevyplívá to, že by byl Všemohoucí znaven z posvátných obřadů, a toužil po jejich zrušení; naopak je zřejmé, že se hříšníci té doby shromažďovali k uctívání model.
Jejich oslavy dne odpočinku a svátků nemohly být přijaty, neboť oslavovaly modly, ne Boha, jak je to zřejmé z první kapitoly v knize Izajáš.
 
Mají-li křesťané pravdu, když tvrdí, že první kapitola knihy Izajáš informuje o zrušení posvátných dnů, proč je tedy stejná kniha uzavřena veršem 66:23 s následujícím proroctvím, které má být naplněno v době příchodu mesiáše?
 
O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Věčný.
 
Podobně předpovídá i Zachariáš v poslední kapitole své knihy ve verši 14:16 -
 
Všichni pak, kdo zbyli ze všech pronárodů, které vytáhly proti Jeruzalému, budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Věčnému zástupů, a slavili slavnost stánků.
 
To poukazuje na skutečnost, že svátky budou slaveny i v době mesiáše, dny Svatého Shromáždění budou slavit nejenom Židé ale i jinověrci.
 
Je potřeba navíc opět poukázat na kapitolu 19 této knihy, kde jsme ukázali, že dokonce Ježíš a jeho učedníci dodržovali svatost Šabatu, a že teprve několik století po Ježíšově smrti nařídili papežové držet první den týdne jako den odpočinku namísto sedmého dne.
 
Tím jsme dokázali, že tato inovace byla v rozporu s učením, které hlásal Ježíš.