Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


36. Zachariáš (12:10) předpověděl probodnutí a zabití mesiáše

perek_lv.jpg

Zachariáš 12:10 - Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným.
 
Křesťané považují tento verš za svědectví o žalu, který v budoucnu pocítí Izrael za probodnutí a zavraždění Ježíše, který byl kombinací lidské a božské podstaty; budou pro něj truchlit, tak jako se truchlí pro jediného syna.
 
Vyvrácení:
 
Po nezaujatém přečtení celého proroctví, z něhož je vyňat výše uvedený verš, naši křesťanští bratři pochopí, že se obsah proroctví týká výhradně doby posledních dní, nebo jak jsme zvyklí říkat doby příchodu a pádu Góga a Magóga.
Nejlépe to vysvětlíme tak, že pozorně analyzujeme celou kapitolu.
Ta začíná varováním obsaženým ve verši 12:2 -
 
Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí.
 
Číše, po níž se zapotácejí - znamená zmatek a děs, který v té době dopadne na všechny národy -
 
Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu.
 
Neboť cizí národy, které napadnou Svatou zemi, budou ve snaze dobýt její hlavní město, nutit děti Judy aby jim pomáhali při dobývání Jeruzaléma.
 
V té tobě, říká ve verši 12:3 Zachariáš -
 
V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí.
 
Neblahý osud Židů, nakonec postihne jinověrce; proto prorok ve verši 12:4 pokračuje -
 
V onen den, je výrok Hospodinův, udeřím a každý kůň se splaší a jezdec na něm zešílí. Na dům judský však obrátím svůj zrak, kdežto všechny koně národů raním slepotou.
 
Tento nadpřirozený zásah Všemohoucího přivede židovské vůdce k rozumu, poté co uvidí neobyčejnou sílu, která zasáhne ve prospěch Jeruzaléma.
 
A jak nás informuje verš 12:5 -
 
Tu si každý judský pohlavár v srdci řekne: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mi posilou pro Hospodina zástupů, svého Boha.
 
Vůdcové Judy již nebudou na straně uchvatitelů jejich lidu, obrátí svůj hněv proti nepřátelům Židů, jak prohlásil Všemohoucí ve verši 12:6 -
 
V onen den učiním judské pohlaváry pánví s ohněm ve dříví a hořící pochodní v otepi slámy. Pozřou všechny okolní národy napravo i nalevo. Jeruzalém však dále zůstane na svém místě, v Jeruzalémě.
 
V době našeho vyhnanství, se stalo starobylé město Boží vyhnancem na své vlastní zemi; nicméně v budoucnu bude obnoveno v celé své slávě.
Bůh prokáže své milosrdenství dokonce i těm, kteří zapomněli na své povinnosti a na lásku ke svému lidu, a povstali proti hlavnímu městu svého lidu a své víry; ušetří Židy, kteří pomáhali při obléhání a ušetří obyvatele Jeruzaléma, kteří trpěli při obléhání.
Proto prorok ve verši 12:7 říká -
 
Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby čest domu Davidova, čest toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, nebyla větší než Judova.
 
Vše bude zařízeno tak, aby nedošlo k narušení jednoty a bratrství, tedy nezbytných podmínek obnovy našeho lidu.
V té době budou Židé opět v plné síle, což potvrzuje verš 12:8 - Klopýtající mezi nimi bude v onen den jako David - což znamená, že dokonce i ti nejslabší ze Židů budou v té době hrdinové, jejich odvaha bude jako odvaha Davidova.
 
A dům Davidův bude jako Bůh, bude před nimi jako posel Hospodinův.
 
Mesiáš bude jednat jako posel Boží a osobně povede své poddané v boji proti nepřátelským národům.
 
Prorok pak pokračuje v následujících verších 12:9-10 -
 
V onen den vyhledám všechny pronárody, které přitáhly na Jeruzalém, a zahladím je. Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným.
 
Prorok se tímto způsobem zmiňuje o budoucí převaze Židů, a říká, že budou k Bohu vzhlížet s pokorou a kajícně, neboť budou mít na mysli ty, kteří byli probodnuti a zabiti v boji.
Židé si budou jisti Boží pomocí v době své obnovy, a budou mít na mysli ty, kteří se stali prvními oběťmi jejich boje s jinověrci.
Oběti měli na své straně i Ješua a Izraelité během jejich nepodařeného útoku na město Aj.
Po této porážce vůdce Izraelitů zvolal (Jozue 7:7-8) -  
 
Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Chceš nás vydat do rukou Emorejců, aby nás zahubili? Kéž bychom byli raději zůstali na druhé straně Jordánu! Dovol prosím, Panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli?
 
Stejným způsobem budou lidé vzhlížet k Bohu v době mesiáše, a budou očekávat odpuštění ve jménu svých nevinných obětí (probodnutých).
 
Výraz אֵת אֲשֶׁר ve verši 12:10 odpovídá slovu בַּעֲבוּר protože, a neznamená kterého, jak je většinou překládáno.
Ve verši 36:27 v knize Ezechiel je výraz אֵת אֲשֶׁר  užit ve stejném smyslu -
 
učiním tak, protože se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.
 
Posledních 30 dnů bude silně cítit zájem o život spolubojovníků, Židé budou truchlit za každého člověka zabitého v bitvě, tak jako se truchlí za jediného syna, žal bude tak hořký, jako by to byl žal pro prvorozené dítě.
Srovnání se ztrátou prvorozeného syna, je obrazným popisem síly zármutku.
Následné srovnání s nářkem Hadad-rimóna, nemůžeme vysvětlit, neboť není žádná zmínka o příčinách a okolnostech tohoto smutku.
Prorok pak popisuje, jak bude každá rodina v Izraeli truchlit pro padlé ve válce; je obecně známou skutečností, že smutek intenzivněji prožívají srdce žen, než srdce zúčastněných mužů, proto prorok popisuje rozdíl mezi smutkem obou pohlaví; a když hovoří o smutku významných rodin Izraele, říká -
 
Naříkat bude země, každá čeleď zvlášť: zvlášť čeleď domu Davidova a jejich ženy zvlášť.
 
Popis válčících stran, a výsledků jejich bojových akcí v okolí Jeruzaléma a v Jeruzalémě, se zcela jasně vztahuje k době dosud historií nezaznamenané.
Křesťané tedy v žádném případě nemohou o tyto verše opírat svojí náboženskou teorii o smrti Ježíše.
 
Kdyby byl pouze stín pravdy na tvrzení křesťanů, že se smutek předpovězený prorokem vztahuje k ukřižování Ježíše, proroctví by mělo být formulováno -
 
Budou NADE MNOU naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou NADE MNOU hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným.
 
Nesprávnost tvrzení křesťanů, nedokazuje jen tato část proroctví, ale (jak jsme již dokázali) i proroctví zmíněná v předchozích částech.
Například v kapitole 10, kde jsme poukázali na rozpory v tvrzení, že Ježíš byl mesiáš, a na absolutní nemožnost je božství.