Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. Tóra se zaobírá pouze fyzickým životem, ne však životem duchovním a posmrtným

 

perek_jt.jpg

Křesťané předkládají námitku proti Božímu Zákonu, tvrdí, že Mojžíšův Zákoník nedává věřícím žádný příslib požehnané budoucnosti, a že je omezen pouze na odměny a tresty během naší pozemské existence. Odkazují na 26 kapitolu v Třetí knize Mojžíšově, a tvrdí na základě této kapitoly, že se Zákon ani v prorocké spisy nezmiňují o posmrtném stavu duše, a že se všechna proroctví vztahují pouze na pozemský život.

Vyvrácení:

Boží Zákon rozebírá v mnoha pasážích naší odměnu.
Lidská bytost je složena z hmoty a ducha, proto jsou i Boží přikázání dvojího druhu, některá se vztahují k naší fyzické podstatě, jiná zase k podstatě duchovní.
 
Plnění našich povinností je zcela závislé na spolupráci těla a duše.
 
Projevy nášeho tělesného života jsou jasně viditelné, naše duše ale zůstává ukryta.
Proto Písmo Svaté podrobně upřesňuje a vyjasňuje to, co se týká našeho pozemského života, a pouze lehce se dotýká stavu duše.
Musíme zde důrazně upozornit na jeden fakt, a to, že hlavním cílem našich přání by měl být stálý mír a pozemský blahobyt, a také laskavost Nejvyššího.
Pouze člověk, který je v klidném a vyrovnaném stavu se může plně a zcela věnovat plnění Božích příkazů.
V případě že bojujeme s nějakou chorobou, nebo nás trápí hlad, nebo pokud nás souží nějaké tělesné problémy, stává se plnění našich náboženských povinností nemožné.
 
Zákon tedy v sobě skrývá odměnu pro své zbožné následovníky, jejichž těla nejsou sužována žádnými problémy či nemocemi, kteří mohou naplňovat Svatou Vůli Nejvyššího a připravovat svou duši na věčnou blaženost.
 
Ve Třetí knize Mojžíšově se ve verších 26:11 a 12 se dočteme, že Zákon po příslibu světského štěstí přidává i požehnání duchovním blahem.
 
Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.

Proto také bylo Abrahamovi a jeho potomstvu přislíbeno pozemské štěstí v případě, že bude dodržovat smlouvu.

Duchovní odměna je zmíněna v následujících verších 17:7 a 8 v První knize Mojžíšově -
 
Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.
 
Jak se dočteme v První knize Mojžíšově ve verši 28:21, praotec Jákob ve svém slibu - bude mi Věčný Bohem - také zmiňuje duchovní blaho, jak musí být zřejmé každému myslícímu člověku.
Nejenom v tomto verši, ale v celém Zákoně se setkáváme s řadou veršů, které odkazují na nejvyšší cíl člověka, zejména tam, kde je vyjádřen bezprostřední vliv a dohled Boha nad lidským chováním.
Cílem obřadního dodržování Zákona, a Chrámové bohoslužby obecně, bylo přiblížit věřící blíže k Trůnu Milosrdenství, a připravit a očistit duši pro více vznešený stav.

Blízkost Bohu skrze Jeho smlouvu s Lidem Izraele, byla důvodem, proč je Izraele označován jako Jeho prvorozený, Jeho vyvolený, Jeho podíl, Jeho dědictví.

Přídomek סְגֻלָּה segullá, se vyskytuje často ve spojení se slovem lid, a označuje zvláštní vzácnost a hodnotu.
 
Tento výklad výše uvedeného hebrejského slova potvrzuje verš 2:8 knihy Kazatel -
 
Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i poklady (usegulat) králů a krajin.
 
Projevem Božího Milosrdenství, nebo přízně vůči zákonodárci Mojžíšovi je Izrael označován jako Děti Všemohoucího, které jsou milovány svým Otcem na Nebesích, které jsou s Ním spojeni v běžném životě, a nebudou od něj odděleny ani v životě, který přijde.
Jak nás informují verše 14:1 a 2 v Páté knize Mojžíšově -
 
Jste synové Věčného, svého Boha. Nebudete si pro mrtvého dělat smuteční zářezy, ani mezi očima lysinu. Jsi přece svatý lid Věčného, svého Boha. Tebe si Věčný vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl Jeho vlastním pokladem mimo všechen lid (leam segulá), který je na tváři země.
 
Záměrem těchto pasáží je naučit čtenáře, že je nevhodné přehnaně truchlit nad smrtí těla, protože je Izrael vybrán jako lid svatý Bohu a jako Bohem vyvolený lid.
Slovem vyvolený rozumíme to, že duše bude směřovat (po smrti těla) k Bohu a bude se těšit Jeho přítomnosti navěky.
Kdyby měly být pozemské pocty jediným smyslem lidské existence, byla by smrt tvrdším trestem pro bohaté, než pro chudé.
Další narážkou na stav po smrti těla najdeme v Třetí knize Mojžíšově ve verši 18:5 -
 
Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Věčný.
 
Tato pasáž se nevztahuje k dlouhému životu na zemi, protože neobsahuje informaci o tom, že ten kdo bude dodržovat Zákon, si prodlouží život na zemi oproti tomu, kdo Zákon porušuje, tento verš zcela jasně odkazuje na život po smrti těla.
 
Odpůrci víry Izraele tvrdí, že první člověk byl odsouzen k duchovní smrti, za svojí vzpouru vůči Bohu.
Své tvrzení opírají o verš 2:17 v První knize Mojžíšově -
 
Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.
 
Tvrdí, že se tento verš zmiňuje o smrti duše.
 
Srovnáním této pasáže s výše zmíněnou pasáží z Třetí knihy Mojžíšovi, se nemůžeme vyhnout závěru, že varování směřované Adamovi nebude mít žádný vliv na ty, kteří poctivě dodržují Boží nařízení obsažená v Mojžíšově Zákoně, to popírá tvrzení Pavla v 5 kapitole křesťanské knihy Listy Římanům.
Naší argumentaci zcela důrazně potvrzují i slova v Páté knize Mojžíšově ve verších 32:46 a 47 -
 
Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.
 
Člověk může být odměněn dvěma způsoby za dodržování Božího Zákona.
 
Je to odměna duchovní a odměna pozemská.
 
O duchovní odměně říká Písmo Svaté - ono je váš život, a o pozemské odměně se dočteme - Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi.
 
Blaho duše, které má vyšší hodnotu, je zmíněno jako první, i když je ve skutečnosti konečným údělem člověka.
 
Další zmínku týkající se odměny věčného života najdeme v Páté knize Mojžíšově ve verši 33:29 ve slovech, která pronesl Mojžíš - Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Věčným?
 
Tento verš vyvolává představu, že světské statky, jako například moc, síla, vítězství a bohatství nejsou pravým štěstím, a to proto, že je mohou mít i národy, které neznají Boha.
 
Pravé štěstí je spása duše, která nebyla otevřeně přiznána nikomu, kromě lidu Izraele, jak vyplívá z následujících slov - Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Věčným?
 
Tento fakt potvrzují i následující slova verše - On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti - tato slova nám sdělují, že duchovního požehnání, nevylučují pozemské štěstí, a že ti, kteří se plně odevzdají Bohu, naleznou u Boha ochranu ve chvíli, kdy to je potřeba.
 
Stejná myšlenka je obsažena i v Žalmu 33 ve verši 20 - Naše duše s touhou vzhlíží k Věčnému, On je naše pomoc, náš štít.
 
Boží stanovisko vyjadřuje i další část verše 33:20 - (On je) náš štít - nebo jak nám říká verš 4 Žalm 44 - Nezmocnili se země svým mečem.
 
Zmínku o potrestání duše můžeme najít v Třetí knize Mojžíšově ve verši 22:3 -
 
Řekni jim: Kdyby se někdo ve vašich pokoleních ze všeho vašeho potomstva přiblížil ke svatým darům, které Izraelci oddělují Věčnému jako svaté, a byl nečistý, bude vyobcován od mé tváře. Já jsem Věčný.
 
Výraz od mé tváře se vztahuje k duši, která pochází ze svatého zdroje, a která se navrací v případě, že je toho hodna.
Podobnou zmínku o duši najdeme i ve verši 23:29 -
 
Neboť každá duše (ki kol ha-nefeš), která se toho dne nebude pokořovat, bude vyobcována ze svého lidu.
 
A opět ve verši 23:30 -
 
A každá duše (ve-chol ha-nefeš), která by konala toho dne nějakou práci, bude vyhubena ze společenství jeho lidu.
 
To znamená, že nebude připojena k duším zbožných, kteří jsou označeni jako jeho lid.
 
A tak najdeme v První knize Mojžíšově ve verši 25:8 -
 
I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.
 
To znamená, že se připojil k duším zbožných a Bohabojným mužům.
 
V Páté knize Mojžíšově ve verši 32:50 najdeme další důkaz toho, že se Písmo Svaté nezabývá pouze tělem -
 
Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu.
 
Z výše uvedeného verše je zcela zřejmé že pojednává výhradně o duši.
 
Podobně je tomu i v knize Izajáš ve verši 58:8 -
 
Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Věčného sláva.
 
Balám, přestože byl jinověreckým prorokem, vnímal skrze svá vidění, že Izraelité nejenom, že stojí pod zvláštním dohledem Všemohoucího na tomto světě, ale že je čeká i blažený konec i po jejich smrti, proto se modlil za sebe, aby byl hoden mít podíl na posmrtném blaženém konci, jak je psáno ve Čtvrté knize Mojžíšově ve verši 23:10 -
 
Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!
 
Blaženosti duše je opakovaně tématem krále Davida v jeho Žalmech, a je tématem podnětným pro dodržovaní příkazů Božího Zákona.
Což potvrzuje verš 8 Žalmu 19 -
 
Věčného Zákon je dokonalý, udržuje při životě.
 
A verš 13 Žalm 27 -
 
Jak bych nevěřil, že budu hledět na Věčného dobrotivost v zemi živých!
 
A verše 8 a 9 Žalmu 116 -
 
Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím. Před Věčným smím dále chodit v zemi živých.
 
A verš 9 Žalmu 26 -
 
Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají.
 
A verše 10 a 11 Žalmu 16 -
 
Neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
 
A verš 16 Žalmu 49 -
 
Avšak mne Bůh ze spárů hrobu vykoupí, on mě přijme, Séla!
 
A verše 12 a 13 Žalmu 25 -
 
Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Věčného? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
 
A také verš 20 Žalmu 31 -
 
Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.
 
Verše 8, 9 a 10 Žalmu 36 -
 
Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
 
A ve verši 25 Žalmu 73 -
 
Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
 
A mnoho dalších veršů z knihy Žalmů.
 
Šalamoun, syn tohoto nepřekonatelného básníka, rozšířil toto nádherné zobrazení nebeského ovoce, ve verši 3:21 knihy Kazatel píše -
 
Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?
 
A ve verši 12:7 -
 
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
 
A v knize Přísloví ve verši 11:7 -
 
Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
 
A ve verši 14:32 -
 
Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
 
A ve verších 23:17 a 18 -
 
Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Věčným po všechny dny. Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
 
A ve verších 24:14 -
 
Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
 
A také v knize Izajáš ve verši 45:17 -
 
Izrael je spasen Věčným spásou věčnou. Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy.
 
Podobně se vyjadřuje Mojžíš ve své Páté knize, ve verši 33:29 -
 
Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Věčným? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!
 
To znamená, že duchovní spása není pomíjivé požehnání, ale trvalý přínos, proto říká Izajáš ve verši 45:17 -
 
Izrael je spasen Věčným spásou věčnou. Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy.
 
Na téma smrti člověka, který se kaje, Izajáš poznamenává ve verši 57:18 -
 
Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí.
 
Slova Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej, jasně hovoří o duchovním vyléčení, jedná se o odpuštění nepravostí.
 
Stejný smysl má verš 5 Žalmu 41 - Věčný, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
 
A také kniha Izajáš verš 6:10 - neobrátil se a nebyl uzdraven (což znamená, že se nekál se svých hříchů).
Truchlícím je útěchou vědomí, že zemřelý bude po smrti podíl na štěstí, které je určeno zbožným v duchovním světě.
 
Udělení velkolepé odměny zbožným je zmíněno v knize Izajáš ve verši 58:8 -
 
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Věčného sláva.
 
Což znamená, že duše pobývá v duchovní oblasti, kde si užívá věčné blaženosti v přítomnosti Boha.
To také popisuje část hovoru Abígajil s Davidem v První knize Samuelově ve verši 25:29 -
 
Ať je život mého pána pojat do svazku živých u Věčného, tvého Boha.
 
Naopak o duchovním trestu hříšníku říká -
 
Ale život tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští.
 
A Ezechiel říká ve verších 18:21, 27 a 28 -
 
Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře.
Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě.
Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře.
 
A ve verši 20:11 -
 
Vydal jsem jim svá nařízení a seznámil je se svými řády, skrze něž má člověk život, když je plní.
 
Je zcela zřejmé, že prorok hovoří o věčném životě, ve kterém nelze zemřít a který je spravedlivým budoucím stádiem.
 
Elíhú říká v knize Jób ve verši 33:30 -
 
Aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých.
 
Prorok Zachariáš se k tomuto tématu vyjadřuje ve verši 3:7 -
 
Toto praví Věčný zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit, co jsem ti svěřil, budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí.

Tento příslib zjevně ukazuje, že duše poté, co je osvobozena z těla, dosáhne blaženého stavu v duchovním světě.

Můžeme také citovat verše 12:2 a 3 z knihy Daniel -
 
Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.
 
Výše uvedené verše obsažené v našem Zákoně, v knihách proroků a ve Spisech poskytují dostatek důkazů ve prospěch naší víry o duchovní odměně a trestu.
 
V Božím Zákoně i v knihách proroků najdeme i mnoho dalších pasáží, které poskytují důkaz o nesmrtelnosti duše.