30. Prokletí fíkovníku
Marek ve verších 11:12 až 14 píše -
Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. I řekl mu: Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!
Obdobně příběh popisuje Matouš ve verši 21:19.
Ježíš zde nejedná jako Božská Bytost, ani jako člověk, na kterém spočívá Duch Boží.
Ježíš musel vědět, že fíkovník má plody jen v určitém období; žádný rozumný člověk by strom neproklel pouze proto, že ještě nenastal čas sklizně plodů.
Pokud měl Ježíš schopnost učinit fíkovník pomocí kletby navždy neplodným, proč nezařídil, aby se na fíkovníku objevily plody, kterými by zahnal svůj hlad?
Kdysi jsem použil tento argument v diskuzi s jedním křesťanem, ten mi začal vysvětlovat, že se jedná pouze o obrazný popis, ve kterém fíkovník symbolizuje židovský lid; fíkovník je prý v křesťanském textu užit obdobným způsobem jakým je užíván keř vinné révy v textech proroků; křesťan dále tvrdil, že Ježíš proklel Izrael za to, že ho odmítl následovat jako svého učitele.
Odpověděl jsem mu, že v našich proroctvích týkajících se období příchodu pravého mesiáše, se píše, že se v té době rozšíří schopnost prorokovat po celém světě; jak je psáno ve verších 3:1 a 2 v knize Jóel -
I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
Z tohoto verše je zřejmé, že podmínky jejichž splnění je nezbytné pro příchod pravého mesiáše ještě nebyly naplněny.