Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


21. Izajáš prorokoval narození z panny (Iz 7:14)

 perek_ka.jpg

Verš 7:14 knihy Izajáš - Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, těhotná dívka a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). Tento verš používají křesťané jako důkaz pravdivosti své víry. Podle křesťanů prorok předpovídá, že otěhotní izraelská panna a porodí syna (Ježíše), počatého Duchem Svatým, jak to popisuje křesťanská kniha Matouš.
 
Vyvrácení:
 
Výše uvedené tvrzení se opírá pouze o představivost.
Slovo הָעַלְמָה (mladá žena) užité ve výše uvedeném verši neznamená panna, jak to tvrdí křesťané, ale je to výraz pro mladou ženu.
 
V První knize Mojžíšově ve verši 24:14 říká Abrahamův služebník - Dívce הַנַּעֲרָ, která přijde, řeknu - a ve verši 24:43 pak služebník dodá - Dívce הָעַלְמָה, která přijde čerpat vodu, řeknu.
 
Oba zmíněné výrazy mohou být užity jak pro dívku či slečnu, tak i pro vdanou ženu.
 
Ve smyslu dívka je užito ve verši 24:28 v První knize Mojžíšově -
 
Dívka הַנַּעֲרָ odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo.
 
Ve smyslu vdaná (mladá) žena je užito ve verši 2:5 v knize Rút -
 
Čí je to mladá žena הַנַּעֲרָה?
 
Stejným způsoben je užito i slovo עַלְמָה , které znamená mladá žena, například ve Druhé knize Mojžíšově ve verši 2:8 -
 
Děvče הָעַלְמָה tedy šlo a zavolalo matku dítěte.
 
Jak již bylo řečeno, oba hebrejské výrazy lze použít bez rozdílu jak pro pannu, tak pro vdanou ženu, obě slova se dají dokonce použít i pro označení mladého muže נָעַרעֶלֶם.
Například v První knize Samuelově ve verši 17:58 -
 
Čí syn jsi, mládenče הַנָּעַר?
 
A ve verši 17:56 -
 
Zeptej se, čí syn je ten mladík הָעָלֶם.
 
A také verš 54:4 v knize Izajáš -
 
Zapomeneš na hanbu tvého mládí עֲלוּמַיִךְ, nevzpomeneš na potupu svého vdovství.
 
A ve verši 31:19 v knize Jeremjáš -
 
Stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí נְעוּרָי.
 
To dokazuje, že ženy mladšího věku, bez ohledu na jejich stav jsou označeny jako  נַעֲרָהnebo עַלְמָה stejně jako je mladý muž označován jako נָעַר nebo עֶלֶם.
 
Izajášova mladá manželka je v písmu označena termínem עַלְמָה , tedy mladá žena.
 
Navíc smysl této kapitoly zcela odporuje křesťanským výkladům.
Zmiňuje se o Achazovi, judském králi, který se dostal do potíží díky dohodě o spojenectví při obléhání a dobývání Jeruzaléma mezi králem Izraele Pekachem a syrským králem Resínem.  
 
Jak se zmiňuje ve verších 7:1 a 2 v knize Izajáš -
 
Za dnů Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, krále judského, vytáhl Resín, král aramejský, a s ním Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do války proti Jeruzalému, ale nic proti němu v boji nesvedli. Domu Davidovu bylo oznámeno: Aram táboří v Efrajimsku. I zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru.
 
Proto k němu Věčný vyslal proroka Izajáše, aby mu dodal odvahu, aby jeho srdce nebylo zděšeno z jejich jednání, neboť jejich plány budou zmařeny.
Aby ho přesvědčil, že mu dal Všemohoucí znamení nebo důkaz, že Jeruzalém nebude dobyt, a že Samaří a Damašek budou opuštěné a pusté.
Kdyby bylo záměrem proroka Izajáše oznámit příchod Ježíše, jak tvrdí křesťané, proč byl do proroctví zahrnut Achaz, když mělo být proroctví naplněno až mnoho století po jeho smrti nebo proč by prorok sliboval judskému králi vítězství, které nebude naplněno za jeho dnů.
Je pravda, že kapitola obsahuje proroctví o pohromách, které dopadnou na nepřátelské krále, a která se vyplní do šedesáti pěti let -
 
Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín. Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem.
 
Odpočet šedesáti pěti let ale nezačal od pronesení proroctví.
 
V době, ve které prorok pronesl své proroctví, byla jeho mladá žena těhotná a porodila syna, který byl nejdříve pojmenován jako Emanuel (Bůh je s námi) a pak byl přejmenován na Mahér-šálál-cháš-baz (Rychle za kořistí spěchá lupič).
 
Neboť - jak říká Izajáš - dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, bude odneseno bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského.
 
Naplnění tohoto proroctví je zaznamenáno v Druhé knize Královské ve verši 16:9 -
 
Asyrský král jej vyslyšel. I vytáhl asyrský král proti Damašku, zmocnil se ho a vystěhoval jej do Kíru. Resína dal usmrtit.
 
Ve stejné knize ve verších 15:29 a 30 je osud Pekacha popsán následujícím způsobem -
 
Za dnů Pekacha, krále izraelského, vtrhl do země Tiglat-pileser, král asyrský. Zabral Ijón, Ábel-bét-maaku, Janóach, Kedeš, Chasór, Gileád a Galileu, celou zemi Neftalí, a vystěhoval je do Asýrie. Hóšea, syn Élův, zosnoval spiknutí proti Pekachovi, synu Remaljášovu. Ubil ho k smrti a stal se místo něho králem v dvacátém roce vlády Jótama, syna Uzijášova.
 
Slova proroka Izajáše ve verši 7:8 - Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem - je potřeba chápat jako naplnění let, která byla počítána od proroctví Ámosova o Damašku, které je zapsáno ve verši 1:5 - Přerazím závoru Damašku, vyhladím z Pláně kouzel toho, jenž tam sídlí, z Domu rozkoše toho, jenž drží žezlo; aramejský lid bude přesídlen do Kíru, praví Věčný.
 
O Izraeli prorok Ámos předpověděl ve verši 7:11 - Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.
 
Proto se zdá, že uplynuly tři roky od tohoto prohlášení, Syřané a mnoho Izraelitů, včetně králů Rezina a Pekacha byli odvedeni do zajetí do Asýrie.
V dvacátém roce vlády Jotáma, jenž byl otcem Achaze, Hóšea syn Élův  zabil Pekacha syna Remaljášova a vládnul místo něj.
 
Po informaci o dvacetileté vládě Jotáma, následuje ve verši 15:33 informace, že kraloval šestnáct let, což znamená, že následující čtyři roky vládl jeho syn Achaz.
My vysvětlujeme tento nesoulad, tak, že Achaz byl špatným a hříšným králem, a proto se Písmo odvolává na zbožného krále Jotáma, spíše než na vládnoucího monarchu, bezbožného Achaze.
Těchto šedesát pět let uběhlo v devátém roce Hóšei syna Élova, kdy nastalo vyhnanství celého Izraele.
Následující propočet ukazuje historické spojení mezi proroctvím a jeho naplněním.
Ámos prorokoval dva roky před zemětřesením, ke kterému došlo v sedmnáctém roce vlády Jeroboáma syna Jóašova, krále Izraele.
Jeroboám vládl ještě dvacet čtyři let po proroctví.
Pak vládl deset let Menachém, Pekachja dva roky, Pekach dvacet let a Ozeáš devět let, což je dohromady šedesát pět let.
Sedm měsíců vlády Zacharijáše a Šaluma, nejsou zahrnuta do součtu doby vlády výše uvedených králů.
Tento výpočet byl přijat i několika křesťanskými autory.
 
Když se naši protivníci zeptají, kdo tedy byla ta mladá žena, kterou měl na mysli Izajáš, když pronesl ve verši 7:14 -     
 
Hle, těhotná dívka a porodí syna.
 
Odpovíme (tak jako výše), že se jednalo o prorokovu manželku.
 
To potvrzuje i Izajáš ve verši 8:3 -
 
Přiblížil jsem se k prorokyni, a ona počala a porodila syna. Věčný mi řekl: Dej mu jméno: Rychle-za kořistí-spěchá-lupič.
 
Musíme si položit otázku, proč byl pojmenován tímto jménem, když byl předtím pojmenován jako Emanuel, tedy jménem, které bylo znamením Achazovi?
Odpovíme tím, že dokážeme, že dítě neobdrželo dvě, ale tři jména, neboť se proroctví týkalo tří králů.
 
V části proroctví, která se vztahovala ke králi judskému, bylo dítě pojmenováno jménem Emanuel (Bůh je s námi), což sděluje, že od jeho narození bude mír panovat v Judsku.

Mahér-šálál-cháš-baz naráží na krále Izraele, který byl pojmenován Mahár Šálál, a zmiňuje se o syrském králi, který obdržel jméno Cháš-baz, poukázuje na obě jména králů, kteří se stali i se svými majetky kořistí asyrských králů.

Tato dvě jména mají zcela shodný význam, jedno odpovídá druhému.
 
Proto prorok říká krátce poté, co je zmíněn Emanuel ve verši 7:16 -
 
Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu.
 
Podobně se vyjadřuje po jménu Mahér-šálál-cháš-baz -
 
Neboť dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, bude odneseno bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského.
 
Po srovnání obou veršů je zřejmé, že popisují jedno a to samé dítě, a že syn Izajášův je znamením těchto tří králů.
 
Úmyslem je spojit několik událostí s pojmenováním jedné osoby několika jmény.
 
Šearjašúb (Pozůstatek-se-vrátí) se zase vztahuje k době, kdy deset kmenů zůstane v zajetí, zatímco Juda a Benjamín se po uplynutí sedmdesáti let vrátí z Babylonu do Jeruzaléma.
 
Proto prorok pronesl po narození jeho druhého syna -
 
Hle, já a děti, které mi dal Věčný, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Věčného zástupů, který přebývá na hoře Sijónu.
 
Pouze v tomto případě měl Všemohoucí na mysli Achaze, k němu se vztahovalo jméno Šearjašúb.
Ačkoli byl druhý syn velmi malý, popisovala jeho dvě jména s opačným významem budoucí osud Efraima (deseti kmenů) na jedné straně, a Judy na straně druhé.
 
Rabi David Kimchi napsal značně diskutabilní výklad verše týkajícího se Emanuela, ve kterém tvrdí, že je nejednalo o syna proroka Izajáše, ale o syna krále.
 
Tento komentátor vylkládá verš 8:8 z knihy Izajáš - Jeho rozpjatá křídla vyplní prostor tvé země, ó Emanueli! - tak, že zájmeno tvé nemůže být učeno nikomu jinému než synovi krále země.
Toto tvrzení je ale podle mého názoru značně neopodstatněné, neboť slovo אַרְצְךָ tvá země znamená rodnou zemi nebo vlast.
 
Jako důkaz lze uvést První knihu Mojžíšovu verš 12:1 -
 
I řekl Věčný Abramovi: Odejdi ze své země מֵאַרְצְךָ, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
 
Je obecné známo, že Abraham nebyl vlastníkem země, kterou opustil, ale obrat jeho země byl použit proto, že to byla země, ve které se narodil.
 
A také ve verši 12:15 v knize Jeremiáš -
 
Až je vyvrátím, potom se nad nimi opět slituji a přivedu každého zpět do jeho dědictví v jeho zemi לְאַרְצוֹ.
 
Navíc, pokud by byl Emanual synem krále, jak by pak mohla být země jeho, když nenastoupil na trůn po svém otci?
 
Zdá se mi, že když Izajáš prorokoval a když řekl - Hle, těhotná dívka - neuvědomoval si, že mluví o svém synovi.
 
Stejně jako si Samuel nebyl vědom toho, že prorokuje o Davidovi, když ve verši 13:14 v První knize Samuelově říkal Saulovi -
 
Teď však tvé království neobstojí. Věčnýn si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Věčný přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Věčný přikázal.
 
A dále když Samuel ve verši 15:28 řekl -
 
Dnes od tebe Věčný odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty.
 
Protože když byl v domě Jišajově, ještě nevěděl, kterého ze synů pomaže králem, neboť když spatřil Elíaba předpokládal, že bude králem a tak si řekl, jak se dozvídáme ve verši 16:6 -
 
Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: Jistě tu stojí před Věčným jeho pomazaný.
 
Ale teprve když přišel David, přikázal mu Bůh, aby jej pomazal.
Stejně tak Izajáš neodhalil ve chvíli své prorocké inspirace, že mluví o své mladé ženě, a to do doby než obdržel od Věčného další proroctví popsané ve verši 8:1 v knize Izajáš -
Vezmi si velkou tabulku a napiš na ni běžným způsobem: Rychle za kořistí spěchá lupič.
 
Poté Izajáš píše -
 
I vzal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova. Přiblížil jsem se k prorokyni, a ona počala a porodila syna. Věčný mi řekl: Dej mu jméno: Rychle za kořistí spěchá lupič.
 
Bylo nezbytné si vzít důvěryhodné svědky, aby důkladně zaznamenali všechna Božská prohlášení, neboť je měl všechna splnit.
 
Písmo říká - Domu Davidovu bylo oznámeno namísto Achazovu.
 
Je zřejmé, že Achaz byl zlý člověk, a proto nebyl zázrak vykonán díky jeho zásluhám, ale díky zásluhám jeho předka.
 
Oponent se může zeptat: Co je tedy tím Božím znamením a zázrakem, vždyť prorok pouze předpověděl, že vdaná žena počne a porodí syna?
My můžeme odpovědět, že znamení a zázrak, nepochybně spočívá v příslibu události, kterou nemohl předvídat a předpovědět běžný člověk.
 
Početí a porod nejsou závislé na lidské vůli, některé děti se nenarodí živé, nemůžeme také vědět, zda se matce narodí syn nebo dcera.
 
Další zázrakem je předpovězení toho, že matka nazve novorozence jménem Emanuel, tato předpověď byla naplněna, to potvrzuje i další splněné proroctví, které předpovědělo záchranu Judy a Jeruzaléma před útokem dvou bojovných králů.
 
Dalším zázrakem je to, že dítě po narození nebylo kojeno z prsu své matky, tak jako jiní kojenci, ale bylo krmeno máslem a medem, jak nás informuje verš 7:15 v knize Izajáš -
 
Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.
 
Tento pokrm a zdržování se mateřského mléka mu umožnilo získat schopnost zavrhnout zlo a zvolit dobro, a vyniknout svým myšlením nad všechny ostatní děti.
 
Jeho neomezená vláda začne ve chvíli, kdy bude schopen volat otce a matku, což ho činní výjimečným mezi ostatními dětmi stejného věku.
 
To potvrzuje kapitola 8 v knize Izajáš.
 
Křesťané tvrdí, že pokud by se dítě narodilo mladé ženě, stejně jako ostatní děti, nemohlo by se jmenovat Emanuel (Bůh je s námi), a že toto jméno bylo určeno Ježíšovi, který byl podle křesťanů tvořen Božskou a lidskou podstatou.

Vyvrácení:

Pro hebrejštinu je typické, že připojuje jméno Všemohoucího k mužským jménům, názvům míst a někdy dokonce i k názvům neživých předmětů, jako příklad mohou sloužit jména Samuel, Zuriel, Uziel, Michael, Eliezer, Elijah, apod.
 
V První knize Mojžíšově ve verši 33:20 je oltář označen jako Él Elohéj Jisráél (Él je Bůh Izraelův).
 
Ve Druhé knize Mojžíšově ve verši 17:15 je oltář označen jako Jehová Nissí (Věčný je má korouhev).
 
V knize Jeremiáš ve veši 33:16 najdeme Jehová Cidekénú (Věčný je naše spravedlnost).
 
V knize Ezechiel ve verši 48:35 najdeme zase výraz Jehová Šámá (Zde je Věčný), který je užit pro Jeruzalém, Svaté město, jako název, kterým bude označováno v době příchodu mesiáše, kdy se tam navrátí Božská přítomnost Všemohoucího.
 
To, že by se měl Ježíš jmenovat Emanuel, nepotvrzuje žádná pasáž křesťanského Zákona.
 
V křesťanské knize Matouš ve verši 1:20 můžeme pouze najít informaci o tom, že anděl řekl Josefovi ve snu:
 
Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš  יֵשׁוּעַ ,neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to jest přeloženo Bůh s námi.
 
Dále je pak uvedeno:
 
Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
 
V křesťanské knize Lukáš ve verši 2:21 zase najdeme:
 
Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
 
Z toho vyplívá, že Emanuel je jinou osobou než Ježíš, neboť Ježíš nebyl v žádném případě nazýván jako Emanuel.
 
Pokud jde o jméno Ježíš, jde o zcela běžné židovské jméno.
 
To potvrzuje kniha Ezdráš verš 2:2, 3:8 a 10:18 a také Druhá kniha kronik verš 31:15.
Židé vyslovují jméno Ježíš jako יֵשׁוּ Jéšú, neboť hláska ע je v křesťanské výslovnosti vynechána, předpokládáme ale, že by měla být zachována, neboť pro to neexistuje žádný důvod vycházející z křesťanské víry.
 
Matouš se pokoušel přesvědčit křesťany, aby užívali jméno Ježíš také pro potomka Sírachova, který napsal knihu Sírachovcovu.
 
Odpůrce se může zeptat, o kom Izajáš prorokoval ve verších 9:5 a 6, když řekl:
 
Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky.
 
Dáme mu následující odpověď: Tyto verše se vztahují k judskému králi Ezechiášovi, během jeho vlády došlo díky Božskému zásahu k záchraně před asyrským králem Sinacheribem, který se svou sto osmdesát tisícovou armádou obléhal Jeruzalém.
Neboť tento velký zázrak, zejména pak porážka Sinacheribova tábora, byl podle výše zmíněných veršů vykonán Všemohoucím pro narození dítěte, které nám bylo dáno v době proroctví.
Když Achaz nastoupil na trůn, bylo již Ezechiášovi devět let.
Tento fakt zdůrazňuje první část veršů: Neboť se nám narodí dítě.
A také další část veršů: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.
Dítě narozené Achazovi je titulováno jako Vládce pokoje, neboť ve dnech Ezechiáše byl zajištěn mír pro Izrael.
 
Předchozí přídomky se vztahují k Všemohoucímu a vyjadřují podivuhodné události doprovázející Chizkijášův život, Věčný prokázal divy svého milosrdenství (Ž 31:22), a působí v jeho (Chizkijášův) prospěch, například pohyb slunečního stínu.
Bůh jako Zachránce změnil vývoj událostí a zachránil Chizkijáše a obyvatele Jeruzaléma z rukou Sancheríba, a jako Všemohoucí Bůh ukázal svou moc a náhle zničil armádu útočící ho krále.
Jako Otec věčnosti a Vládce času, podle Svého uvážení prodlužuje a krátí život smrtelníků.
Důkazem Jeho moci je prodloužení Chizkijášova života o patnáct let.
 
Oponent může vznést námitku proti výše zmíněnému překladu, a to, že v jeho verzi Izajáše je sloveso vajikáré v trpném rodě: dá mu jméno, a ne v činném rodě dá si jméno, proto se přídomek vztahuje k dítěti, které Všemohoucí pojmenoval jako Divuplný, apod.
Víme velmi dobře, že Jeroným upravoval Písmo tak aby vyhovovalo jeho vlastní víře, a že se snažil najít a vytvořit nějakou autoritu, která by podporovala jeho víru v božství Ježíše.
Veškeré jeho snahy ale selhaly.
I v případě, že bychom přijali tvrzení Jeronýma, měli bychom vzít v potaz výše zmíněné přídomky, neboť jak již bylo prokázáno, svatý jazyk umožňuje užití jména Všemohoucího ve jménech lidských bytostí a dokonce i užívat jméno Všemohoucího jako součást označení neživých předmětů.
Pokud bychom udělili Ježíšovi výše zmíněné přídomky, neslučovalo by se to s jeho vlastním příběhem.
Jak si může nárokovat přídomky Divuplný či Rádce, když jej jeden z jeho následovníků zavrhnul a zařadil jej mezi své nepřátele?
Jak si může zasloužit titul Mocný či Všemohoucí Bůh, když zemřel nepřirozenou smrtí?
Jak může být Otcem věčnosti, když se nedožil ani poloviny přirozené délky lidského života?
Jak může být považován za Vládce pokoje, když v jeho době žádný mír nebyl, a jak sám tvrdil:
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
 
Křesťané se opírají o verš z Izajáše - Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky - když nám oponují následující otázkou:
Pokud záměrem proroka bylo prorokovat pozemské království, jak mohl tvrdit, že by jeho královská vláda měla být nekonečná?
My na to odpovídáme tak, že výraz éjn kéc אֵין קֵץ navěky ve verši 9:6 je pouze výrazem obrazným.
Podobné užití najdeme v knize Izajáš ve verši 2:7 - Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce (ve-éjn kéce).
 
To najdeme i v knize Kazatel ve verši 4:8 -
 
Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí.
 
Na konci výše uvedeného proroctví v knize Izajáš ve verši 9:6 se píše - na trůně Davidově a na jeho království.
 
Tento verš zcela jasně vyvrací křesťanské učení o mesiášovi, neboť Ježíš nikdy neusedl na trůn Davidův a nikdy nevládl nad Izraelem.
Pokud by křesťané chtěli tvrdit, že se jedná o trůn Davidův v duchovním smyslu, je potřeba připomenout že trůn Davidův vždy znamenal pozemskou vládu.
David usedl na skutečný trůn a jeho království bylo zcela reálné.
Písmo Svaté v tomto případě hovoří pouze o pozemském království, nezmiňuje se o žádném utopickém nadpozemském království.
 
Výraz - Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky - ukazuje, že jeho panství, což znamená Davidova dynastie, nikdy nezanikne.
A i když došlo v době exilu k přerušení vlády, v době mesiáše dojde k návratu potomků Davida na trůn.
 
Jak se dočteme v knize Ezechiel ve verši 37:25 -
 
Budou sídlit v zemi, kterou jsem dal Jákobovi, svému služebníku, v níž sídlili vaši otcové. Budou v ní sídlit oni i jejich synové a synové jejich synů navěky a David, můj služebník, bude jejich knížetem navěky.
 
Celá tato pasáž se vztahuje k mesiáši, jak bude uvedeno dále.
 
Naši odpůrci mohou namítat -
 
Jak může být myšlenka věčnosti chápána na základě slova navěky, když dům Davidův přestal v době exilu vládnout?
 
Naše odpověď je: přerušení nemůže zničit podstatu věčného trvání, analogií může být přikázání obřízky, která byla nařízena Abrahamovu potomstvu jako věčná smlouva, jak se dočteme v První knize Mojžíšově ve verši 17:13 -
 
Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou.
 
Obřízka je věčnou smlouvou, přesto bylo její praktikování přerušeno po celou dobu putování pouští.
 
Když ale kmeny vstoupily do Zaslíbené země, byl obřad obřízky obnoven, tj. smlouva i nadále pokračovala a zůstala v platnosti, a zůstane v platnosti i ve dnech mesiáše, jak nám to předpověděli proroci, například v knize Izajáš ve verši 52:1 -  
 
Probuď se, probuď, oděj se silou, Sijóne, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté, neboť už nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý.
 
Prorok Ezechiel zase ve verši 44:9 říká -
 
Toto praví Panovník Věčný: Žádný cizinec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nevstoupí do mé svatyně ze všech cizinců, kteří žijí uprostřed synů Izraele.
 
Další příklad najdeme ve smlouvě, kterou uzavřel Všemohoucí s Pinchasem, když ho a jeho potomky učinil na věky veleknězi.
Po dlouhou dobu byl přerušen výkon velekněžství Pinchasovými potomky, úřad vykonávali Élí, Achímelek a Ebjátar, ti sloužili jako velekněží a to až do Šalamounova nástupu na trůn, kdy se opět úřad velekněze vrátil právoplatným dědicům smlouvy, potomkům Pinchase jak se dočteme v První knize královské ve verši 2:27 -
 
I zapudil Šalomoun Ebjátara, takže přestal být Věčného knězem, a tak se naplnilo Věčného slovo, které vyslovil proti domu Élího v Šílu.
 
Král Šalamoun sesadil Ebjátara a dosadil do velekněžského úřadu Sádoka.
 
To samé nám říká První kniha Kronik verš 29:22 -
 
Potom vyhlásili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Věčnému za vévodu a Sádoka za kněze.
 
Sádok byl přímým potomkem Pinchase.
 
Přestože došlo k dalšímu přerušení výkonu velekněžství v době exilu, bude velekněžský úřad obnoven ve dnech příchodu mesiáše a slova zmíněná ve Čtvrté knize Mojžíšově ve verši 25:13 budou naplněna -  
 
Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha.
 
Ezechiel nás v podobném duchu informuje ve verši 44:15 -
 
Avšak lévijští kněží Sádokovci, kteří drželi stráž při mé svatyni, když Izraelci zbloudili ode mne pryč, ti se budou ke mně přibližovat, aby mi přisluhovali, a budou přede mnou stávat, aby mi přinášeli tuk a krev, je výrok Panovníka Věčného.
 
Toto proroctví je spojeno s příchodem mesiáše, jak bude vysvětleno na jiném místě.
 
Nyní jsme předložili úplné vyvrácení chybných tvrzení našich odpůrců, své argumenty jsme opřeli o proroctví, která může popírat pouze odpůrce pravdy samé.