Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


16. (5M 27:26) Židé jsou prokletí, protože nemohou plnit všechna přikázání Tóry

 

perek_tz.jpg

Pátá kniha Mojžíšova verš 27:26 - Buď proklet, kdo nebude dodržovat slova tohoto Zákona a plnit je. A všechen lid řekne: Amen.
Křesťané z tohoto verše odvozují, že Zákon Mojžíšův proklíná každého, kdo zanedbá byť jediné z mnoha přikázání. Podle křesťanů žádný člověk nedokáže v reálném životě plnit všechna přikázání, proto musí být Židé prokletí.
 
Vyvrácení:
Smyslem tohoto verše není prokletí každého jedince, který nedodržuje přikázání a zákazy uvedené v knihách Mojžíšových.
Absolutní plnění všech přikázání je zcela nemožné.
Dokonce i náš zákonodárce Mojžíš, největší z proroků, dodržoval pouze ta přikázání, která bylo možné plnit mimo Palestinu, mnoho z přikázání je totiž možné plnit pouze ve Svaté Zemi.
Nebude tím spíše odpuštěno ostatním Izraelitům, v případě, že nebudou plnit pravidla, která jsou v současných podmínkách nesplnitelná?
 
Stejně tak nebudou prokleti v případě, že nesplnili přikázání či přestoupili zákaz, v případě, že byli ve okamžiku vášně svedeni na scestí, a to za předpokladu že bude následovat upřímná lítost, neboť jak říká kniha Kazatel ve verši 7:20 -
 
Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
 
Pokání je balzám a lék na bolest z hříchu a na zahanbení hříchem.
Jako příklad je uváděn král David, který zhřešil vůči Chetejci Uriášovi, a který nebyl po svém pokání proklet, Všemohoucí mu dokonce požehnal věčným požehnáním skrze smlouvu, která zajistila, že jeho trůn nebude nikdy zničen.
Jak se dočteme v knize Jeremiáš ve verši 33:20 a 21 -
 
Toto praví Věčný: Podaří-li se vám zrušit moji smlouvu se dnem a moji smlouvu s nocí, takže nebude dne ani noci v určený čas, pak bude zrušena i má smlouva s Davidem, mým služebníkem, a nebude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu, i s lévijskými kněžími, mými sluhy.
 
Davidova zbožnost přinášela po dlouhou dobu užitek jak jemu samotnému, tak i jeho potomkům a jeho lidu.
Jak se píše v knize Izajáš ve verši 37:35 -
 
Budu štítem tomuto městu, zachráním je kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku.
 
To je jasný důkaz toho, že ani člověk, který nedokáže plnit všechna přikázání Božského Zákona, nebude proklet, a to do doby než bude mít možnost tato přikázání plnit.
Stejně tak bude ušetřen prokletí člověk, který zhřešil z vášně, pokud uzná svou chybu a projeví upřímnou lítost.
 
Prokletý bude pouze takový člověk, který odmítá věřit ve zjevenou vůli Všemohoucího, a který odmítá Božími příkazy a který jimi pohrdá.
 
Výše uvedené argumenty potvrzuje i formulace verše -
 
Buď proklet, kdo nebude dodržovat slova tohoto Zákona a plnit je.
 
V případě, že by se předpokládalo absolutně nekompromisní dodržování každého Božího přikázání a zákazu, byl by text zcela jistě formulován jinak, například -
 
Buď proklet, kdo nebude dodržovat každé slovo tohoto zákona a plnit jej.  
 
Poslední slova verše - plnit je, ukazují na to, že se prokletí týká pouze těch, kdo se budou vyhýbat možnosti plnit přikázání.
 
V Páté knize Mojžíšově ve verši 28:15 se dočteme -
 
Jestliže však nebudeš Věčného, svého Boha, poslouchat a nebudeš plnit všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení.
 
Tento verš nevaruje osobu, která nedodržuje všechna přikázání bez výjimky, ale osobu která neposlouchá hlas Boha, bezbožně se proti Bohu bouří a zbavuje se jha Boží vlády.
Proklet bude v případě, že nakonec neprojeví dostatečnou lítost a nevrátí se k Bohu.
 
Je obecně známo, že Bůh dal Zákon Svému lidu z čisté lásky, ne z nějakého zištného důvodu, ale pro dobro Lidu Izraele.
Bůh nenavýšil počet Svých přikázání tak aby zatížil Svá stvoření a přivedl duše lidí k zatracení, naopak zvýšil nárok na odměnu a připravil pro duše velkolepou budoucnost.
Ani jedním přikázáním se nesmí pohrdat, neboť každé přikázání obsahuje zárodek nebeské blaženosti.
Čím přísněji a svědomitěji bude člověk plnit Boží přikázání, tím vyšší budou jeho zásluhy v očích Boha.
 
Zjistili jsme, že Mojžíš toužil vstoupit do Svaté Země, aby tak mohl plnit všechna přikázání, které bylo možné dodržovat pouze v Palestině.
 
Zde je nutné připomenout čtenářům, že kletby zmíněné v Páté knize Mojžíšově v kapitole 27 jsou zcela jasně spojovány s pácháním hříchů potají a s pácháním odporných hříchů.
Kletby obsahují výraz וְשָׂם בַּסָּתֶר a uloží ji v úkrytu (5M 27:15), zjevné přestupky jsou naopak trestány běžným lidským soudem.
 
Ve stejné kapitole najdeme podobné upřesnění Buď proklet, kdo tajně ubije svého bližního (5M 27:24), opět je zřejmé, že se prokletí týká toho, kdo obije svého bližního tajně.
 
Podobné vyjádření najdeme i v 5 verši Žalmu 101 - Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím.
 
Aby se zabránilo chybné interpretaci, je k popisu trestu přidáno upřesnění tajně nebo v úkrytu.
 
 
Podobné prokletí se týká také toho, kdo odmítá dodržovat určité zákony, a to proto, že považuje slova Boží za nedůležitá, jedná se o opovážlivost, která patří mezi hříchy utajené a v provedené v úkrytu.
 
Na základě analýzy dvanácti veršů obsažených v Páté knize Mojžíšově v kapitole 27 lze konstatovat, že hříšník, který se dopustil svého činu veřejně, bude potrestán běžným soudem, zatímco hříšník, který se dopustí hříchu v úkrytu či utajeně bude potrestán neviditelným a nejvyšším soudem našeho Boha.
 
Odsouzen bude pouze ten člověk, který tvrdošíjně setrvává v hříchu, a který pohrdá milosrdenstvím, které nabízí hříšníkům Věčný Bůh.
 
To je opět skvěle popsáno v Páté knize Mojžíšově ve verši 29:28 -
 
Skryté věci patří Věčnému, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.
 
Křesťané proti nám používají tento verš (5M 27:26), aniž by plně pochopili jeho smysl, a my jim tedy můžeme odpovědět pomocí veršů t jejich křesťanského Zákona, například z křesťanské knihy Zjevení Janovo z veršů 21:18 a 19 -
 
Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
 
Křesťané si musí být dobře vědomi, že jednají v rozporu s tímto důrazným varováním, že ubírají a přidávají k vlastnímu učení.
 
Například tím, že drží den odpočinku - Šabat  v neděli, tedy v první den týdne, namísto soboty, která je sedmým dnem týdne, což nemá oporu v jejich křesťanském Zákoně.
 
Z druhé strany křesťané nedodržují nařízení obsažená v jejich vlastních posvátných knihách, jako například pojídání masa, které nebylo zbaveno krve, tak jak je psáno v křesťanské knize Skutky apoštolů ve verši 15:20 -
 
aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.
 
Tento zákaz křesťané nerespektují, bezohledně jí maso, které nebylo zbaveno krve.